Gallery Vetengl

Gallery Vetengl se zaměřuje na výstavy současného umění českých i zahraničních autorů, kteří představují aktuální tendence současného umění. Zároveň galerie zajišťuje doprovodné a lektorské programy k výstavám. Pořádá komentované prohlídky a výtvarné dílny.

2018

Luboš Vetengl a Anita Pružincová

Šťastní Kostlivci

 

Luboš Vetengl

Šťastní kostlivci

Šťastní kostlivci. Tento cyklus přestavuje 13 olejomaleb, na kterých můžeme vidět vznášející se lebky a tancující kostlivce, kteří všemožně projevují své štěstí. Toto štěstí je zde podáno, humorně i vážně, s velkou nadsázkou, ironií a sarkasmem. Rozvíjí se zde témata, jako láska, prázdnota lidí, pocta, útěk, štěstí, nebezpečí, radioaktivita, tanec a smrt.

Dále je zde část nejnovějšího cyklu kostlivčí kamasutry. Jsou to perokresby převedené do plexiskla, které je z boku prosvícené a díky čemuž kresba svítí. Můžeme zde vidět 13 obrazů znázorňujících fyzický akt lásky, v podání lidských koster. Jde o úplnou nahotu, prázdnotu, chtíč a sex. Velkou roli zde hraje, rovina laciného porna, které je v tomto případě pozvednuta na něco nadpozemského, bez zemské tíže, na umění.

V každodenním životě máme kolem sebe různé světelné reklamy, které nás mohou otravovat a proto, je pro tento cyklus vyžitá velmi podobná technologie, která má v tomto případě vyšší účel a tím umění.

Lidská lebka i lidská kostra je symbolem nezničitelné duše, odvěké touhy člověka po znovuzrození, je symbolem nebeské klenby, která představuje archív lidských vědomostí skrytých v modré barvě nebe. Lebku považujeme za symbol nicotnosti a pomíjivosti fyzického světa, lidských zkušeností, vyjadřuje koloběh života a smrti. Představuje také duchovní porozumění, mystickou smrt ega a symbol znovuzrození. Překvapivě je lebka také symbolem vitality a inteligence, neboť je schránkou pro mozek. V lidech na první pohled budí respekt a strach, často také odpor, jakoby tento artefakt nebyl součástí lidského těla, jakoby posmrtná část lidského těla mohla sama o sobě někomu ublížit. Projevujeme tím především strach ze smrti, pokud ne, tak alespoň úctu k těm, kdo už odešli na „věčnost“.

Důležitou roli zde hraje geometrie, protože obrazům dává řád a proporce. V obrazech je geometrie skrytá v kompozici a je na divákovi, zda jí odhalí. Někdy je využitá jako hlavní motiv obrazu. Příkladem jsou různé polyhedrony, které mají vysokou symetrii a objevují běžně v současkrystalografii, krystalochemii a molekulární fyzice a chemii.

Absence barevnosti neboli programové používání monochromní škály barev je pro Luboše Vetengla typické. Protože, mu jde o světelnost obrazu, ne o barevnost. Pokud barevný obraz převedete do černobílé škály, může se stát, že nebude čitelný, ztratí prostor a tomu se chce vyhnout. Tento fialový odstín dioxazine purple, je pečlivě vybrán, protože má své specifické vlastnosti, které autor umí využít. Pro autora tato barva představuje duchovno nebo spiritualitu.

„Sex je začátkem smrti a smrt je koncem sexu.“

 

 

Anita Pružincová

Happy skeletons – OSVÍCENÍ

Selfie – trend současné doby. Jen málokdo dnes odolává pokušení vyfotit si portrét a zpropagovat ho na sociálních sítích, za účelem sbírání kladného hodnocení lidí. Je to fenomén, který uchvátil lidi po celém světě. Především mladé generace. Jde o způsob jisté sebeprezentace a komunikace prostřednictvím internetu. Tahle interakce s okolím se však pro mnohé stává nesmírně důležitá a jejich sebevědomí je úměrné číslu pod ikonkou „like“.

Každopádně na tom, že se člověk na svém profilu, chce prezentovat v tom nejlepším světle, není nic špatného. Sem tam se nějaká ta nedokonalost dokáže vyretušovat, uhladit, nebo zamalovat. Trochu se idealizovat. Jde o estetické cítění a individuální vkus jednotlivce. Kolikrát se však setkáme s tím, že rozdíl mezi realitou a fotografii na profilu je tak trochu…viditelný. A tak mnohdy první osobní setkání s vysněnou osobou doprovází pocity překvapení, zklamání nebo zášti…

Naproti tomu taková lebka – ta nikdy nelže. Máme ji všichni, ať si to připouštíme nebo ne. Je to základní kámen našeho obličeje, kterému dává výraz, črty typické pro každého jednotlivce. Každá je jiná. Originál. Vyjímaje schopnosti plastických chirurgů – mluví pravdu o tom, jak vypadáme ve skutečnosti.

Jeden by mohl namítat, že lebka působí morbidně a strašidelně. Jde přece o nejznámější symbol, který je spojený se smrtí. A smrt je v dnešní společnosti přeci tabu. Nikdo ji nemám rád. Nikdo ji nechce. Opovrhujeme jí a bojíme se jí, ale není to všechno. Krom toho, že nás provází celý život, tak lebka představuje i mnohé jiné vyšší hodnoty. Věděli to už i staré pravěké národy, že v lebce sídlí duše, síla a energie pro tvořivé myšlenky – je v ní přeci mozek. Je to symbol nesmrtelnosti, znovuzrození a mnoho jiného. Uctívali ji. Lebka ve své podstatě znamená život a jeho koloběh, inteligenci a mnoho jiného.

Je však nutno také uznat, že lebka i tak nebude pro mnohé na pohled moc příjemná. Je za ní skryto ono to tajemné něco. Ale za každou dobrou fotografií stojí především světlo. To je to, co dodává obrazům a mimo to všemu kolem nás ten správný šmrnc. Světlo je to, co dává tvarům výraz, formu a tu správnou atmosféru. To, životodárné světlo… A proto kombinace lebky s tím správným osvětlením, dokáže působit vizuálně zajímavě, vkusně a dáváme ji tím možnost projevit se v její plné kráse, z jiného úhlu pohledu a především nefalšovaně.

Tahle série obrazů tedy mluví o fenoménu selfie, který uchvátil dnešní mládež, z něhož se stává kult „neosobnosti“, ztráty identity a paroduje tuto skutečnost v podobě lidmi často odmítající témě. Tyto ironické obrazy ukazují pravou podstatu dnešních lidí v jejich nefalšované kráse.

„I obličej bez kůže a masa může vypadat dobře.“